Zapojila se téměř celá škola. Prvňáčci měli vlastní adaptační program. Žáci utvořili šest smíšených týmů (druhá až devátá třída) a během dopoledne se vystřídali na šesti různých stanovištích.
Cílem projektu bylo více žáky seznámit s programem. Ukázat jim rozmanitost projektu. Také ujasnit jeho význam a hlavní přínos pro školu, a hlavně pro žáky samotné.
Stanoviště č. 1 – Seznámení s programem KiVa
Toto stanoviště bylo více povídavé. Žáci se dověděli, že program byl vytvořen ve Finsku. Jak se dále šířil po světě a ve kterých státech se v současné době implementuje do škol.
Dověděli se, co je hlavním cílem KiVa programu a jak program funguje. Také byli seznámeni s letošním plánem ohledně tohoto programu.
Toto stanoviště vedla Mgr. Dana Jandačová, která je koordinátorkou programu, členkou KiVa týmu a zároveň metodičkou prevence na naší škole.
Žáci se též seznámili s významem KiVa týmu, jak funguje a kdo je jeho členem.
Stanoviště č. 2 – Tvorba nápisu KiVa – výtvarná aktivita
Tato výtvarná aktivita měla nejen kreativní, ale i hlubší význam. Cílem bylo společně vytvořit velký nápis KiVa.
Každá z 6 příchozích skupin byla rozdělena na 4 menší skupinky, přičemž každé skupince bylo přiřazeno jedno písmeno z nápisu KiVa. Každé písmeno mělo svůj význam:
· K – komunikace
· i – interakce
· V – vzdělání
· a – atmosféra
Žáci dostali seznam s 50 náměty, které souvisely s daným pojmem. Na čtvercový papír o rozměru 10×10 cm nakreslili obrázek, který daný pojem vystihoval. Poté obrázek vystřihli a nalepili do příslušného písmena. Výsledkem byla pestrá mozaika, která nejen krásně vypadala, ale zároveň nesla silné poselství.
Na závěr žáci pomocí fixů nebo pastelek několikrát napsali kolem písmen různě velký nápis KiVa, čímž celé dílo sjednotili.
Proč právě tato čtyři slova?
Komunikace, interakce, vzdělání a atmosféra spolu úzce souvisí a tvoří základní pilíře bezpečného a přátelského prostředí na základní škole.
· Komunikace je klíčem k porozumění – učíme se vyjadřovat své myšlenky, naslouchat druhým a řešit konflikty.
· Interakce znamená vzájemné působení – jak spolu mluvíme, spolupracujeme, jak se k sobě chováme.
· Vzdělání je nejen o vědomostech, ale i o výchově k hodnotám, respektu a empatii.
· Atmosféra školy ovlivňuje, jak se děti cítí – zda mají chuť se učit, tvořit, být samy sebou.
Stanoviště č. 3 – Emoce
Na našem projektovém dni se děti zastavily také u stanoviště, které se věnovalo emocím.
V menších skupinkách si zkusily zahrát „živé fotografie“, kdy předváděly různé pocity a ostatní hádali o jakou emoci se jedná. Společně jsme také přemýšleli o tom, že stejnou situaci nemusí každý prožívat stejně – proto si děti na škále 1- 10 vyzkoušely, jak by se samy cítily v konkrétních situacích. Podle svého hodnocení se pak postavily blíže k usměvavému nebo naopak k mračícímu se smajlíkovi
Ukázalo se, že pro děti není vůbec jednoduché své emoce vyjádřit, pojmenovat, nebo o nich otevřeně mluvit.
Stanoviště č. 4 – Posilování soudržnosti 1
Na tomto stanovišti si žáci vyzkoušeli některé hry, které nenásilnou formou posilují soudržnost kolektivu.
Zvolili jsme aktivitu "Slon" a "Pozdrav sochu = mrazík". Děti se zapojovaly s chutí, málokdo princip hry nepochopil.
Žákům se více líbila hra "Mrazík", protože byli více v pohybu.
Cílem aktivit bylo seznámení se, trénink soustředění, naslouchání, spolupráce a chuť zasmát se vlastní chybě.
Stanoviště č. 5 – Každý si zaslouží respekt
- Komunikace – druhy a způsoby komunikace
- Společně v kruhu
- Jak ses cítil když:……..
1) aktivita SPOLEČNĚ V KRUHU byla žáky hodnocena velmi pozitivně a opravdu se snažili navzájem si pomoci, aby splnili zadání
2) aktivita JAK SES CÍTIL/A byla dobře hodnocena, kdy se žák rozhodoval podle pocitů
3) vyjádření různých způsobů KOMUNIKACE využívali převážně mladší školáci, starší žáci se spíše zdrželi a někteří se nezapojovali vůbec
Stanoviště bylo povedené, žáci se zapojovali, komunikovali a zadané úkoly plnili s chutí.
Stanoviště č. 6 – Posilování soudržnosti 2
Cílem hry je odhodit zábrany při hře s dětmi, které neznáme i známe, nebát se udělat chybu, dokázat se chybám zasmát, ale ne se posmívat nebo na chyby nevhodně poukazovat, trénovat pozornost a soustředění.
Při hře si děti stojící v kruhu posílaly signály. Těmito signály byla čísla od jedné do sedmi. Každý žák posílal jedno číslo. Směr posílání signálu určoval hráč tak, že se plácnul na jedno rameno – levé rameno = směr doleva a naopak. Pokud někdo udělal chybu, musel oběhnout kruh, nebo udělat tři dřepy a podobně. Postupně hra byla ztěžována dalšími obměnami, které hru činily náročnější a na děti kladly větší nároky na soustředění a pozornost.
Hra se dětem líbila. Na počátku hry ve všech skupinách byly děti zdrženlivější, ale čím déle hru hrály, tím více si ji užívaly a opravdu ztrácely zábrany a ostych. Samotné děti hru hodnotily převážně kladně. Jen velmi málo dětí se necítilo dobře, když chybovalo. Jedním z pravidel hry bylo neupozorňování na chyby druhých. Až na jednoho žáka toto pravidlo všichni dodržely. Starší žáci se snažili těm nejmladším pomáhat. Bylo krásné pozorovat žáky, kteří ve škole patří k těm problémovějším, jak se snaží povzbuzovat ty nejmenší a pomáhat jim.
Závěr:
Projektový den se velmi vydařil. Podařilo se přirozenou formou propojit několik důležitých cílů vedoucích ke zlepšení klimatu ve škole.
Poprázdninová celoškolní aktivita propojila jednotlivé ročníky a ukázala žákům, že jsme všichni z jedné školy a můžeme společně prožívat krásné chvíle a vzájemně si pomáhat a podporovat se.
Zároveň žáci poznali učitelský sbor zase z jiné strany. Že i učitelé se umí bavit a naslouchat.
Seznámili se s programem KiVa a s tím, co od něj mohou očekávat. Dostali prostor pro otázky a povídání.
Metodička prevence využila také této příležitosti povědět žákům, kde ji najdou, že se na ni mohou obracet se svými problémy a kde najdou různé informace vztahující se k rizikovému chování.
Celý den byl v rámci zpětné vazby hodnocen žáky i pedagogy jako velice úspěšný.
Mgr. Dana Jandačová a kol.
